Protože sochařství používá širokou škálu materiálů, včetně hlíny, kamene, dřeva, kovu, sádry, pryskyřice a slonoviny, vyvinulo se několik kategorií:
Řezbářství: Řezbářství má dlouhou historii. Raná témata byla většinou náboženská, používaná nejen k vyřezávání náboženských idolů, ale také ke zdobení oltářů a náboženských míst. V zemích, kde dřevěná architektura vzkvétala, se řezbářství rozvíjelo vedle architektury samotné. Moderní dřevořezba vykazuje rozmanitou škálu stylů, přičemž umělci často používají abstraktní formy. Dřevořezba dále významně přispěla k vynálezu tisku.
Kamenosochařství: Rozvoj kamenosochařství úzce souvisí s dostupností vhodného kamene. Oblasti s bohatými kamennými zdroji mají také dlouhou historii kamenosochařství. Historicky byly kamenné sochy často používány jako zahradní dekorace, vchodové značky nebo dekorace do mauzolea. Vzhledem k váze kamene (ztěžující krádež) a skutečnosti, že vyřezávané detaily nejsou snadno poškozeny větrem a deštěm, byly kamenné sochy primárně používány venku. Mramor je běžný materiál pro řezbářství.
Clay Sculpture: Použité materiály zahrnují přírodní hlínu nebo moderní syntetickou sochařskou hlínu. Může existovat jako samostatná umělecká forma nebo doplňovat jiné sochařské techniky.
Ledová socha: Umělecká forma primárně využívající led, pocházející z Francie. Vzhledem k variabilitě a snadnému tání ledu představuje ledová socha mnoho výzev.
Sand Sculpture: Pochází ze Spojených států a využívá písek z pláží pro sochařství. Nejčastějším příkladem jsou děti, které staví hrady z písku, ale někteří umělci používají jako námět i sochu z písku.
Kovové plastiky: Velké sochy jsou většinou vyrobeny z bronzu nebo jiných slitin mědi, za použití metod odlévání. Některé kovové sochy vyžadují tažnost kovu pro zpracování, přičemž zlato má nejlepší tažnost, někdy se používá ve špercích.
